Nos tvoří hlavní dominantu obličeje a jeho tvarové odchylky jsou buď vrozené nebo získané.Změna tvaru nosu může být provázena poruchou jeho funkce (dýchání). První zmínky o operacích nosu jsou staré několik tisíc let. Postupný vývoj operačních technik dokládá jejich složitost a zájem plastických chirurgů o vytvoření "dokonalého" tvaru nosu.

Před každou operací by se měl pacient poradit s plastickým chirurgem. Svěřit mu svoje problémy, které ho vedou k operaci a co si od jejího provedení slibuje. Zda je příčina estetická, funkční nebo psychologická.

Každá rhinoplastika je individuální. Optimální věk k jejímu provedení spadá do období od ukončení růstu přibližně v 16-18 roku života do 30-ti let.

Operaci můžeme rozdělit na dvě skupiny. Rhinoplastka tzv. měkkého nosu, tedy korekce hrotu nosu bez opravy kostěnných struktur. Druhou skupinou jsou operace nosu s chirurgickým zásahem do nosních kůstek, rhinoplastika tzv. tvrdého nosu. Někdy je nutné upravit tvar nosu kostním štěpem.

Menší zákroky provádíme v lokální anestezii, větší buď kombinované s analgosedací nebo v celkové anestezii, která bývá pro pacienta výhodnější. Operace je zakončena nosní tamponádou a přiložením sádrové dlahy, která fixuje nový tvar nosu. Pacient v pooperačním období dýchá pouze ústy. Tamponádu z nosu nejčastěji odstraňujeme 3 pooperační den a pacient si v této fázi čistí nosní dírky několikrát denně vlhkými štětičkami.

Hospitalizace trvá do druhého dne po operaci. Otok a krevní výrony v oblasti obou očí se vstřebávají v průměru do 10 dnů. Sádrovou dlahu snímáme většinou 10-tý pooperační den. Po dobu 2-3 měsíců zakazujeme veškerou sportovní aktivitu, aby nedošlo k poranění nosu a poškození jeho tvaru. Stabilizace tkání nosu po operaci je přibližně 1 rok. Tato doba může být ovšem různě dlouhá a konečný výsledek závisí na správném dodržování rad operatéra a vzájemné spolupráci pacienta a lékaře.